Když tradice dostane nový tvar. V Elite Bohemia experimentujeme s odléváním skla
České sklářství stojí na řemeslných postupech, které se předávají z generace na generaci. V Elite Bohemia je ale nevnímáme pouze jako odkaz minulosti. Jsou pro nás také zdrojem inspirace a základem, na kterém můžeme stavět současný design.
Právě z tohoto přístupu vznikl experiment s tradiční technikou odlévání skla. Samotný princip není nový. Nový je způsob, jakým s ním pracujeme a jaké možnosti v něm hledáme pro tvorbu současných svítidel a světelných objektů.
Stará technika v nové roli
Princip odlévání horké skloviny se ve sklářství používá dlouhou dobu. Sklovina se nabírá z pánve a lije do forem nebo na připravené povrchy, které jí dávají základní tvar či strukturu. S podobnými postupy se můžeme setkat například u italských lustrových dílů.
Náš externí designér Jiří Krišica se rozhodl na tento princip podívat jinak.
„Ve své práci se často opírám o tradiční metody a hledám způsob, jak je využít v současnějším pojetí,“ vysvětluje.
Právě toto hledání vedlo k experimentování s vrstvením a přeléváním horké skloviny. Při tomto způsobu práce několik sklářů postupně nabírá sklovinu a jednotlivé vrstvy přes sebe odlévá. Přímo na huti tak společně vytvářejí požadovaný tvar komponentu.
Do procesu mohou vstupovat také barvy. Část skla se během práce namáčí do barevných sklářských pudrů a jednotlivé náběry musí následovat v přesně promyšleném pořadí. Vrstvení a přelévání skla tak postupně vytváří barevnost, strukturu i výsledné tvarosloví podle představy designéra.
Na rozdíl od foukání skla do formy zde objekt vzniká postupným přidáváním a tvarováním jednotlivých vrstev horké skloviny. Tento proces umožňuje vytvářet výrazné organické tvary a skleněné komponenty, které mají až skulpturální charakter.
Výslednou podobu ale nelze jednoduše naplánovat na papíře. Sklo je během práce živý materiál a jeho chování se mění s teplotou a s ní související viskozitou. Pokud sklovina příliš ztuhne, výrazně se omezuje možnost jejího dalšího tvarování. Je proto nutné pracovat rychle a zároveň velmi přesně.
Důležité je také průběžné prohřívání skla. Při nesprávném postupu může v materiálu vzniknout vnitřní pnutí, které by mohlo způsobit jeho pozdější prasknutí. Vedle samotné technologie proto o výsledku rozhodují především zkušenosti a cit lidí, kteří se sklem pracují.
Designér a sklář musí mluvit stejným jazykem
U této techniky je mimořádně důležitá spolupráce mezi designérem a skláři. Designér přichází s představou výsledného objektu, ale sklář musí během práce dokázat reagovat na skutečné chování materiálu.
„Vždy jde o napojení a porozumění skláře s designérem. Musí vědět, co od sebe mohou čekat. Sklář musí být zručný a zkušený, protože k finálnímu výsledku často vede experimentování,“ popisuje Jiří.
Nejde přitom jen o práci designéra a sklářů. Do celého procesu postupně vstupuje také product development, brusič skla, ketlovačka, balič i montér. Výsledný objekt je tak společným dílem celé řady profesí.
Výsledek nepřišel napoprvé
Cesta k dnešní podobě techniky vznikala postupně. První představě designéra předcházelo několik kol vzorování. Minimálně třikrát se tým v různých obdobích vrátil na huť a několik hodin testoval různé možnosti.
Ladil se tvar, barevnost i způsob, jak jednotlivé vrstvy skla překrývat a spojovat za tepla. Některé pokusy ukázaly správný směr, jiné zase to, kudy cesta nevede.
Díky tomuto způsobu práce můžeme vytvářet velké, výrazné komponenty a přemýšlet o skle nejen jako o prvku svítidla, ale také jako o svébytném skulpturálním objektu.
Technika je zároveň náročnější než běžné foukání do formy nebo jednoduché ruční tvarování. Výsledné kusy skla mohou být velké a těžké a jejich výroba vyžaduje více času, zkušeností i koordinace celého týmu.
Kam nás tento způsob práce dovede, dnes ještě nevíme. A právě to je na něm zajímavé.
Budeme sledovat nejen jeho technologické možnosti, ale také reakce architektů, designérů a zákazníků. Podle nich se může dál vyvíjet a postupně nacházet své místo v dalších svítidlech Elite Bohemia.
